[Späť]

Zamyslenie nad históriou a prítomnosťou nášho telovýchovného lekárstva

    Pri príležitosti nášho 50. výročia sa chceme zamyslieť nad históriou a prítomnosťou odboru TVL. Ako priami aktéri takmer celej 50-ročnej činnosti Spoločnosti predkladáme stručné zamyslenie sa nad niektorými aspektmi našej histórie. Chceme sa pokúsiť' vyjadriť', aký bol prínos odboru, čím obohatil celé zdravotníctvo i čo bolo prechodné a poplatné dobe. Aj keď história nášho odboru bola už čiastočne publikovaná (Lékař a TV 1990), išlo len o niektoré fakty a nie o zásadnejšie stanovisko. Prosíme o pochopenie, že sme boli pritom nútení uplatniť' určitý subjektivizmus a ospravedlňujeme sa, ak sme neúmyselne možno neuviedli niektoré skutočnosti, ktoré by iní členovia mohli považovať' za významné.

Československá společnost tělovýchovného lékařství (ČSSTL)

Obor TVL jako určitý typ servisní zdravotní služby pro cvičící a sportovce vzkvétal často paralelně s rozvojem tělovýchovného hnutí. Bylo tomu tak v Čechách, kdy se první aktivní pokusy ovlivnit cvičení se strany lékařů na základě ideí a výzkumů J. E. Purkyně objevily ke konci minulého století v rámci Sokola, a sice jako články ve Zdravotní hlídce Věstníku sokolského redigované dr. Panýrkem.

Mluvčím lékařů sdružujících se okolo Sokola byl prof. Weigner, známý anatom, který vedl českou delegaci na první mezinárodní kongres tělesné výchovy v Paříži 1913. Teprve po první světové válce spolu s velkým rozmachem sportu doznalo i tělovýchovné lékařství (TVL) určitý vzestup jak po stránce vědecké tak i organizační. Čs. obec sokolská zřídila badatelský odbor, zatímco zdravotní odbor působil již od 1908. V roce 1921 vznikl úrazový odbor, který se zabýval odškodňováním úrazů a jejich prevencí.

Organizování sportovních lékařů se ujala Čs. asociace fotbalová, která ustavila 29. října 1924 zdravotní odbor ČSAF v čele s dr. Stránským. Tento odbor svolal 8. prosince 1928 I. sjezd sportovních lékařů, kde přednášeli prof. Weigner, prof. Libeňský, a prof. Jirásek. Tehdy byla také založena při Čs. všesportovním výboru zdravotní rada. která pořádala přednáškové schůze. V roce 1930 uspořádala první kurz sportovní medicíny, kde přednášeli významní představitelé tehdejší lékařské vědy, prof. Weigner, prof. Vondráček, prof. Král, prof. Prusík a další.

Organizačně byl silnější sokolský odbor, i když jeho zaměření bylo více praktické, základem byly protiúrazové konference při sjezdech sokolských zdravotníků, v této aktivitě stejným způsobem pokračovalo ČSTV.

Brzy po druhé světové válce se ustavila lékařská komise Ústředního národního tělovýchovného výboru, rovněž velmi brzy se ustavil přípravný výbor pro založení společnosti TVL, jehož předsedou byl prof. Jirásek a jednatelem dr. Hornof. Tento výbor svolal ustavující valnou hromadu na 29. září 1946 s následujícím pořadem:

  • Vývoj TVL u nás: prof. Jirásek
  • Stav TVL ve světě: doc. Král, dr. Hornof, dr. Schmid.

Náplní činnosti Společnosti TVL bylo pořádání vědeckých schůzí, publikační činnost, popularizace vědeckých poznatků a zastupování na mezinárodním fóru.

    Předsedou byl zvolen prof. Jirásek, členy: dr. Baudiš, dr. Bínovský, doc. Haviar (jako delegáti slovenské odbočky), dr. Hornof, doc. Jaroš, dr. Kalmúncer, dr. Kavalír, dr. Kohler, doc. Král, doc. Krůta, dr. Libánský, dr. Mathé, dr. Mecl a další.

Po schválení stanov Ministerstvem vnitra byl ustaven užší výbor, jednateli byli zvoleni dr. Hornof a dr. Schmid, zapisovatelem dr. Mathé, mezinárodním sekretářem doc. Král. Tak jako byla určitá asymetrie v organizaci státu, byl podobný stav i v dalších organizacích, a proto byla v roce 1946 založena Československá společnost TVL a téměř současně Slovenská společnost TVL, zatímco Česká společnost TVL vznikla až v roce 1968.

Po určitém váhání, kdy se děly pokusy vytvořit vědeckou společnost tělovýchovnou, jejímiž členy by byli i sportovní lékaři, se tyto návrhy neprosadily a tak vstoupila 8. října 1954 Čs. společnost TVL do Půrky novy společnosti jako její sekce. V té době měla 255 řádných členů.

Byly pořádány sjezdy, konference a pravidelné schůze. Bohatá aktivita byla umožněna úzkou spoluprací s ČSTV, s její Zdravotnickou radou i lékařskou sekcí Vědecké rady ČSTV. Tato spolupráce byla usnadněna tím, že často v čele těchto institucí byli stejní pracovníci.

Pri príležitosti nášho jubilea treba vyzdvihnúť' osobnosti, ktoré pôsobili vo vedúcich funkciách v Československej spoločnosti telovýchovného lekárstva a bezprostredne sa zaslúžili o rozvoj nášho odboru na národnej i medzinárodnej úrovni. Prvým predsedom bol prof. Jirásek (1946-60), potom prof. Král (1960-71), doc. Horák (1971-87), prof. Máček (1987-91) a prof. Kučera od 1991 až do skončenia činnosti federálneho výboru. Od 1971 do 1992 bol striedavo každé dva roky predsedom federálnej Spoločnosti prof. Komadel ako predseda Slovenskej spoločnosti telovýchovného lekárstva. Vo funkcii vedeckého sekretára postupne pôsobili doc. Hornof, doc. Schmid, dr. Pros, doc. Lisy, doc. Kryl, dr. L. Novotný a zo Slovenska doc. Horniak, dr. Graus a doc. Hamar. Ďalšie osobnosti, ktoré významne ovplyvnili činnosť' Spoločnosti a rozvoj odboru sa uvádzajú v kapitolách Českej a Slovenskej spoločnosti telovýchovného lekárstva, ktoré samostatné pôsobili na federálnom princípe ako odborné zložky Českej a Slovenskej lekárskej spoločnosti v rámci Českoslo­venskej lekárskej spoločnosti J. E. Purkyňu od roku 1971 a v dvojročných intervaloch sa striedali vo vedení federálneho výboru, ktorý koordinoval spoluprácu na národnej a hlavne na medzinárodnej úrovni.

Samostatnými členmi FIMS sa stali Česká republika i Slovenská republika od 1. 1. 1994, ako pokračovatelia Československa, ktoré bolo jedným zo zakladateľov FIMS.

     V dosiahnutej úrovni rozvoja patríme medzi málo štátov na svete, kde telovýchovné lekárstvo dosiahlo plné oficiálne uznanie so schválenou koncepciou ako samostatný odbor lekárskych vied a ako klinický lekársky špecializačný odbor. Na lekárskych fakultách bol dlho povinnou súčasťou študijného plánu a končil skúškou. V odbore možno získavať' vedecké a vedecko-pedagogické hodnosti, na získanie špecializácie sú stanovené záväzné kritériá.

Stále funguje spoločnosťou postupne vypracovávaný systém prenosu nových poznatkov a výmeny skúseností.

     Pravidelne sa konajú odborné telovýchovnolekárske podujatia - pracovné schôdze, semináre, konferencie, národné kongresy a zriedkavejšie medzinárodné konferencie, kongresy a kurzy. Ústavy postgraduálneho štúdia pravidelne poriadajú doškoľovacie a predatestačné kurzy. Vychádza odborný časopis Medicína sportiva bohemica et slovaca.

V celom bývalom Československu bola vybudovaná sieť odborných telovýchovnolekárskych pracovísk, ktoré boli všeobecné dostupné cvičiacim a športujúcim každej úrovne a veku. V posledných rokoch v nich prebiehajú rozličné zmeny, ktoré sa ešte neustálili a jednotlivé zdravotnícke poisťovne hradia lekárske výkony rôznou mierou. Sporné sú preventívne lekárske prehliadky športovcov.

U nás je teda v oblasti telovýchovného lekárstva skutočnosť' podobná výhľadovým cieľom FIMS a mnohých vyspelých krajín, hoci sa v posledných rokov oslabila.

Čím přispělo tělovýchovné lékařství ostatním lékařským oborům i praxi

V průběhu vývoje oboru se postupně měnil jeho charakter. Tato změna vycházela jednak z vnitřních potřeb oboru a byla vyjádřena změnami koncepce oboru i byla ovlivněna vývojem tohoto oboru v zahraničí. V počáteční fázi bylo TVL zaměřeno zejména na péči o cvičící a sportovce, kdy v poradnách a později na okresních oddě­leních převažovalo represivní zaměření, prohlídky všech sportujících od určité výkonnostní úrovně a vylučování z účasti ve sportu těch, u kterých byla zjištěna jakákoli vada nebo porucha, která by mohla, podle tehdejších znalostí, poškodit zdraví sportovce nebo cvičícího. Tak bylo povinně prohlíženo a pravidelně každý rok kontrolováno preventivně velké množství cvičících s relativně malou účinností. Tato činnost, i když naplňovala oddělení TVL, nepřinášela oboru velký respekt, takže zůstával stále spíše druhořadou disciplínou a nebyl ostatními pokládán za nezbytný.

Zdravotní péče o vrcholové sportovce se později rozví­jela spíše paralelně a někdy probíhala izolovaně od hlavních směrů vývoje oboru.

Určité změny v nazírání a hodnocení oboru se začaly objevovat až v šedesátých letech, dík objevům, které nezvratně prokazovaly význam tělesné zdatnosti pro zdraví, zejména jeho úlohu v primární a sekundární prevenci ischemické choroby. Tento mezinárodní trend byl včas rozpoznán i u nás a motivoval určitou změnu náplně oboru. K této změně však bylo nutné naučit tělovýchovné lékaře poznávat a měřit tělesnou zdatnost a překonat omezené možnosti, kdy k práci tělovýchovného lékaře stačil fonendoskop a tonometr.

Ukázalo se, že zvýšený respekt získá obor TVL jen tehdy, když bude účinně přispívat k prohloubení a zkva­litnění léčebně preventivní péče celého zdravotnictví. Ke zvýšení úrovně celého oboru přispěla účast na plnění Mezi­národního biologického programu. Celý program byl řízen

    ČSAV akademikem Málkem a prof. Poupou, sekce lidská adaptabilita byla řízena prof. Václavem Seligerem, jehož nezapomutelnou zásluhou byla organizace celého progra­mu. Program probíhal v létech 1968 až 1974. V řízení programu se pod jeho vedením podílela skupina doc. J. Horák, doc. O. Skranc a prof. M. Máček. Některá fakultní pracoviště v Praze, Brně, Bratislavě, Hradci Králové i Olomouci byla již připravena účastnit se tohoto nového zaměření. Pro plnění programu byla Akademií věd uvolně­na poměrně velká částka, o jejímž využití rozhodovala skupina sama, bez byrokratického plánování a schvalování. Tak bylo možné vybavit základními potřebami řadu praco­višť, vycvičit vyšetřující a plnit program, který předpokládal vyšetření reprezentativního vzorku asi 5000 osob různého věku a profese, změřit maximální spotřebu kyslíku a další parametry, ze kterých by se dala určit tělesná zdatnost. Programu se účastnilo 8 pracovišť většinou fakultních, kde na úkolu pracovalo více než 67 lékařů a dalších odborníků. Byla sjednocena vyšetřovací metodika, rozšířeny znalosti zátěžové fyziologie.

    Naše zdravotnictví dostalo normy tělesné zdatnosti vlastní populace, což jak se ukázalo, mělo k dispozici jen málo států. I když se v Mezinárodním biologickém progra­mu původně účastnilo několik desítek států, ke splnění očekávaného cíle dospěly vedle nás jen asi 3 až 4 další. Vedle norem, které jsou použitelné dodnes, znamenalo plnění programu zvýšení kvalifikace a rozšíření vyšetřo­vacích možností mnoha pracovišť oboru TVL. Splněním tohoto úkolu získal obor určité uznání a vylepšilo se jeho postavení. Lze jen litovat, že prof. Seliger neměl ke konci svého života již dosti síly prosadit publikaci výsledků na mezinárodní úrovni.

    Díky získaným výsledkům bylo možné široce rozvi­nout konziliární činnost pro ostatní obory, především pro všeobecné lékaře, internisty, pracovní lékařství, posudkové a rehabilitační lékaře. Vyšetřovací metody, které byly v programu rozvinuty a ovládnuty, byly použitelné současně i při diagnostickém zátěžovém vyšetření. I když již předtím některá fakultní pracoviště ovládala tyto meto­dy, tento program předložil vypracovanou metodiku a pro většinu tělovýchovných lékařů byl školou v ovládnutí fyziologických vyšetřovacích metod.

    Tím se stal obor současně i diagnostickým oborem a poskytoval tuto službu pro ostatní obory hlavně kardiology a internisty.

Tento krok pokládáme za základní přínos, kterým obohatilo tělovýchovné lékařství léčebnou péči, tím že ovládlo metody fyziologické zátěžové diagnostiky a široce je použilo v diagnostice a léčení.

Je však bohužel paradoxem současnosti, když je tomu­to oboru, který zátěžové metody přinesl, rozvinul a uplatnil, nyní upíráno právo používat je v rámci plateb zdravotního pojištění k diagnostice, léčení i posuzování výsledků tera­pie. Protože jsou omezeny i ostatní výkony, znamená to krok ke znovuzařazení oboru mezi okrajové a jehož diagnostické a léčebné výkony nejsou hrazené ze zdra­votního pojištění ani u nemocných. Tento názor prosazují i ti, kteří se od tělovýchovného lékařství zátěžové vyšetření naučili.

Výrazem nové náplně oboru bylo přijetí nové koncepce oboru v roce 1989. Tato koncepce formulovala obor jako klinický, jehož obsahem je zejména použití pohy­bové aktivity jako léčebné metody u skupiny tzv. civi­lizačních onemocnění, ke kterým patří hlavně ischemická choroba srdeční, hypertenze, diabetes, dyslipoproteinemie, obezita a osteoporóza.

Za hlavní vyšetřovací metodu vlastní oboru bylo pokládáno zátěžové vyšetření v různých variantách. K dalším úkolům patřila podle koncepce péče o zdravotní stav sportujících a to na všech úrovních a v různých věko­vých kategoriích se zvláštním zřetelem ke sportu mládeže a starší populace.

Péče o vrcholové sportovce byla, jak již bylo řečeno, poněkud rozptýlena a závisela z větší části na spolupráci lékařů s trenéry. V 80. letech byla zřízena instituce, kde byla tato péče soustředěna a tím poněkud izolována od ostatního dění v oboru. Částečně tento stav přežívá dodnes.

Bylo by na místě zmínit se o stanoviscích společnosti k dopingu, z jehož podpory je obor TVL někdy obviňován. Představitelé společnosti proti používání dopingu veřejně vystupovali a nikdy s jeho použitím nesouhlasili, pokoušeli se dokonce na různých oficiálních místech proti dopingu protestovat. Pokud byl utajované prováděn, pak se na těchto akcích účastnili zčásti i lékaři jiných oborů než tělo­výchovní. Například mnoho let dominoval na tomto úseku patologický anatom.

   Obor reprezentovaný Českou společností tělo­výchovného lékařství je připraven poskytovat léčebnou i preventivní péči podle své koncepce, jejíž platnost byla nedávno výborem společnosti znovu potvrzena, ale zdá se, což asi spíše platí jen pro Českou republiku, že o tuto nabídku není příliš velký zájem jak ze strany nemocenských pojišťoven, tak ministerstva zdravotnictví.

Je riziko, že při zániku části okresních oddělení a absenci nebo neplnění různých předpisů ve vztahu ke sportovcům, omezení nebo zrušení placení výkonů tohoto oboru zdravotními pojišťovnami, může se obor TVL dostat do stejné pozice, jako v některých státech ES a západní Evropy, kde není uznávaným lékařským oborem, ve kterém by bylo možné se specializovat. Stal by se spíše zájmovou činností některých lékařů, kterou dělají vedle svého základního oboru, jímž je nejčastěji všeobecné lékařství.

Spolu s metodami zátěžového vyšetření přinesl obor TVL i nový způsob uvažování, to znamená dynamické hodnocení funkcí lidského organizmu, člověka v pohybu, v aktivitě a opuštění statického pohledu na nemocného.

    Za další přínos lze pokládat nové pojetí pojmu zdraví, kdy obor propagoval koncepci, že určitý stupeň tělesné zdatnosti je součástí pojmu zdraví. Toto pojetí by lopot vrže­no velkými epidemiologickými studiemi, kdy se ukázalo, že tělesná zdatnost, nebo lépe její absence, je samostatným rizikovým faktorem ischemické choroby srdeční. Z toho vyplynulo i nové pojetí hypokinézy jako rizikového fakto­ru.

     Toto pojetí se již realizovalo v řadě klinických oborů, kdy se zkracovala doba imobilizace na lůžku, ať již po chirurgických zákrocích nebo při některých interních onemocněních.

Věříme, že budoucnost prokáže potřebnost oboru TVL a až se české zdravotnictví vyrovná se současnou krizí, pak pochopí, že TVL jako obor, jehož obsahem je primární a sekundární prevence, má své místo v moderní medicíně.

Česká společnost TVL a její výbor v současnosti jako jediný mluvčí spojuje a nahrazuje bývalého hlavního i krajské odborníky, zdravotní komise tělovýchovné orga­nizace i vládní výbory s jejich aparátem. Je jediným repre­zentantem vůči Ministerstvu i ostatním státním organizacím nese proto odpovědnost za vývoj celého oboru.

Telovýchovné lekárstvo ovplyvnilo aj teóriu a prax telesnej výchovy a športu.

Uplatňovanie telovýchovnolekárskych a medicínskych poznatkov pri pedagogickom riadení telo­výchovného procesu každého druhu, od školskej telesnej výchovy, cez rekreačnú pohybovú aktivitu až po vrcholový športový tréning, zdravých i zdravotne oslabených sa u nás zabezpečovalo zaradením súčastí telovýchovného lekárstva ako vyučovacích predmetov do učebných osnov všetkých druhov vzdelávania a doškoľovania telovýchovných pedagógov. Najzreteľnejšie to bolo pri univerzitnom štúdiu telesnej výchovy a športu. Ako samostatné vyučovacie predmety so skúškou boli anatómia človeka (vrátane funkčnej anatómie a kineziológie), fyziológia človeka, fyziológia telesných cvičení, biochémia, lekárska kontrola športovcov, alebo klinika telovýchovného lekárstva, hygie­na telesnej výchovy a športu, traumatológia a prvá pomoc v sporte, regenerácia a športová masáž, telesná výchova oslabených. V posledných rokoch nastala prudká redukcia rozsahu výuky i počtu skúšok, takže optimálny model sa ešte len hľadá. Podobné bola telovýchovnolekárska proble­matika začlenená aj do učebných osnov školení trénerov a cvičiteľov všetkých stupňov. Dostatok študijnej literatúry zabezpečoval aj osvojenie si učebnej látky.

     Prax telovýchovných pedagógov, najmä trénerov žiadala najmä poznatky z funkčnej diagnostiky a klinického sledovania športovcov, ktoré môže tréner bezprostredne uplatniť' vo svojej činnosti. Určovanie frekvencie srdca, spotreby kyslíka, hladiny laktátu v krvi pri definovanom zaťažení, silové parametre a pod. pomáhajú trénerovi pri individuálnom modelovaní tréningu a pri dosahovaní výkonnostných cieľov. Správna životospráva (racionálna výživa podľa športovej špecializácie, regenerácia, odmietanie fajčenia, pitia alkoholu, užívania drog) sa stali samozrejmými doplnkami športového tréningu získané z telovýchovnolekárskych poznatkov.

Vo svetovom meradle ojedinelá evidencia úrazov členov bývalého ČSZTV, keď sa od 1976 do 1988 zhromaždili údaje o takmer 200 tisíc úrazoch, pri ročnom vyhodnocovaní 13 až 18 tisíc, pravidelné poriadanie konferencií úrazovej zábrany, vytvorili predpoklady pre efektívnu prevenciu úrazov v každom druhu športu, pri zohľadnení pohlavia, veku, výkonnostnej úrovne a pod.

    Pre prax masových telovýchovných podujatí, akými boli u nás najmä spartakiády, mali veľký význam podrobné vypracované a v praxi overené protiepidemické opatrenia.    Antidopingová aktivita a prevencia drogovej závislosti svojím celospoločenským významom prekročili rámec telesnej výchovy a športu.

   Veľmi významnou bola skutočnosť, že erudovaní telovýchovní pedagógovia, ktorí stáli na čele jednotlivých telovýchovných a sponových organizácií boli schopní vo svojej sfére pôsobnosti spolupracovať' s lekármi, takže takmer vo všetkých športových organizáciách boli v činnosti zdravotné komisie a zdravotnícke aspekty sa presadili až do technických a súťažných pravidiel jednotlivých športov. Napr. každoročnú preventívnu lekársku prehliadku vyža­dovali súťažné poriadky všetkých športov. Niektoré od nich v posledných rokoch upustili, ale viaceré sa k nim znova vrátili. Takto sa u nás plnili odporúčania FIMS i Rady Európy. Niektoré zdravotné poisťovne už preventívnu lekársku prehliadku športovcov hradia.

Telovýchovní pedagógovia, najmä kvalifikovaní univerzitní učitelia, ale aj niektorí tréneri z praxe, zahrnuli telovýchovnolekárske poznatky do teórie a didaktiky jednotlivých športov a iných telovýchovných aktivít. V takomto komplexnom ponímaní súčinnosti peda­gogických a telovýchovnolekárskych aspektov boli vycho­vávané celé generácie našich telovýchovných odborníkov.

Poriadanie vedeckých a odborných podujatí je stálym ťažiskom činnosti nasej Spoločnosti. Pravidelné pracovné schôdze, celoštátne zjazdy konané spravidla každý druhý rok, telovýchovnolekárske dni (niekoľko rokov 3-krát ročne) a monotematické multidisciplinárne konferencie vytvárali predpoklady aj pre organizovanie medzinárodných vedeckých podujatí, ktoré poriadala ČSSTL obvykle v spolupráci s telovýchovnou organizáciou.

Usporiadanie prvého povojnového, v celkovom poradí VII. Svetového kongresu FIMS roku 1948 v Prahe bolo veľmi dôležité pre členské štáty FIMS, ale aj pre prestíž obnoveného Československa. Na tie časy 121 účastníkov, z toho 51 cudzincov, zreteľne dokazovalo životaschopnosť a povojnovú aktivitu telovýchovného lekárstva u nás i vo svete.

Keď sa rozhodlo, že Svetový kongres FIMS roku 1962 bude v Chile pri majstrovstvách sveta vo futbale a roku 1964 pri olympijských hrách v Tokiu, naša Spoločnosť prišla s iniciatívou usporiadať I. Európsky kongres telovýchovného lekárstva roku 1963 v Prahe na tému "Pľúca, dýchanie a šport". Naša iniciatíva našla priaznivú odozvu v dobrej medzinárodnej účasti a prezentácii 1 12 prednášok. Keď po II. Európskom kongrese 1969 v Bukurešti a III. 1974 v Budapešti nastala v ich poriadaní medzera, zopa­kovali sine našu iniciatívu a roku 1985 znovu v Prahe sine usporiadali IV. Európsky kongres FIMS. Prebehol veľmi úspešne, zúčastnilo sa ho vyše 600 odborníkov zo všetkých svetadielov.

Veľmi priaznivý medzinárodný ohlas pre našu Spoločnosť znamenali ďalšie podujatia poriadané u nás vždy na vysokej odbornej, organizačnej i spoločenskej úrovni. V popredí záujmu boli najmä: Medzinárodná konferencia o poškodeniach Achillovej šľachy u športovcov 1966 v Prahe.

Prof. Seliger, dr. Vávra a prof. Máček byli spolu­zakladateli skupiny Pediatrie Work Physiology, prof.

    Máček byl členem exekutivy a v roce 1969 a 1974 presi­dentem této mezinárodní společnosti, což bylo spojeno s pořádáním symposia u nás. Osvědčeným generálním sekretářem byl při obou symposiích i při IV. Evropském kongresu FIMS prof. Kučera. 2. Symposium Pediatrie Work Physiology se pořádalo v Liblicích v zařízení ČSAV, 7. Symposium se konalo v Seči, za významné mezinárodní účasti. Výše jmenovaní a i další jako prof. Kučera, doc. Macková, dr. Radvanský se účastnili aktivně dalších symposií této společnosti. Organizátorem satelitního sympózia XXV. Medzinárodního kongresu fyziologických věd, "Physical Fitness" 1971 v Praze byl prof. Seliger.

Lekársky kurz Európskych národných olympijských výborov o pretrénovanosti 1987 v Prahe a viacero medzi­národných konferencií o telesnej výchove a sporte mládeže, o  špecifických medicínskych a pedagogických problémoch jednotlivých druhov športu poriadaných obvykle pri významných športových podujatiach, o problematike športu pre všetkých, o športovaní zdravotne oslabených a pod. mali tiež priaznivý ohlas.

   Našu Spoločnosť charakterizuje bohatá publikačná činnosť'. Členovia Spoločnosti využívali publikačné možnosti v rozličných domácich i zahraničných lekárskych i telovýchovných a športových časopisoch, ale najvýznamnejšiu úlohu pre rozvoj nášho telovýchovného lekárstva zohral spravodaj Lékař a tělesná výchova, vďaka vtedajšiemu ČSZTV bezplatné distribuovaný členom Spoločnosti. V rokoch 1972-90, pri štvrťročnej periodicite vyšlo jeho 72 čísel na 6122 stranách, uverejnených bolo 1824 príspevkov od 2683 autorov.

Od roku 1992 vychází odborný lékařský časopis. Medicína sportiva bohemica et slovaca, který je řízen redakční radou, má recenzní řízení, cizojazyčná abstrakta a je po stránce obsahové i formální srovnatelný s jinými časopisy. Své příspěvky v něm prezentují nejen čeští a slovenští lékaři, ale o publikaci se ucházejí i zahraniční autoři, jejichž příspěvky jsou publikovány cizojazyčně. Zatím bylo uveřejněno více než 100 původních prací, z toho publikovaných anglicky nebo německy bylo asi 20%.

Naše medzinárodné aktivity mali rôznu podobu. V lekárskych komisiách jednotlivých medzinárodných športových federácií sa naši členovia uplatňovali individuálne, napr. Schmid v AIBA, Rouš vo FINA, Jeschke v IHF, Komadel a po ňom Hamar vo FISU, Nápravník vo FIFA, Minarovjech v UEFA, Kryl v ESC, Slavík v cyklistické] federácii a v Lekárskej komisii Medzinárodného olympijského výboru. Činnosť našej Spoločnosti telovýchovného lekárstva sa však koncentrovala na FIMS.

Pri zakladaní FIMS 14. 2. 1928 počas Zimných olympijských hier vo švajčiarskom Sv. Morici bol /. býva­lého Československa prítomný MUDr. Guhr z Tatranskej Pohanky a tak sa Československo stalo jedným z I I zakladajúcich štátov FIMS. Hneď' pri prvom medzinárodnom kongrese FIMS roku 1928 v Amsterdame počas Letných olympijských hier boli do exekutívy FIMS zvolení čs. kandidáti MUDr. J. Hovorka a prof. MUDr. K. Weigner. Na činnosti FIMS sa však nestačili podieľať a už od 1930 bol do tejto funkcie kooptovaný a 1933 zvolený prof. Král. ktorý sa stal na dlhé roky prvým naozaj výkonným predstaviteľom Československa vo FIMS. Významné prispel k celosvetovému rozvoju FIMS a k rastu jej medzinárodnej prestíže a autority najmä po druhej svetovej vojne, keď spolu s prof. Govaertsom z Belgická obnovili činnosť' FIMS na demokratických princípoch. Prof. Král začal pôsobiť ako generálny sekretár a do tejto funkcie bol na prvom generálnom zhromaždení po vojne aj zvolený. Keď mu v roku 1950 vtedajšia vnútropolitická situácia znemožnila tuto náročná funkciu plne vykonávať', bol zvolený za vicepre­zidenta a generálnym sekretárom sa stal znova roku 1968. Jeho politická angažovanosť za demokraciu v rokoch 1968-70 mu vo vtedajšom režime znemožnila medzinárodnú činnosť'. Za svoje dlhoročné zásluhy o FIMS bol roku 1972 vyznamenaný zlatou medailou a zvolený za čestného viceprezidenta FIMS.

Roku 1976 v Montreale bol prof. Komadel zvolený aj v neprítomnosti za revízora a prvého náhradníka exekutívy. Roku 1978 bol do exekutívy kooptovaný na uprázdnené miesto, v roku 1980 bol zvolený za člena exekutívy, 1982 za viceprezidenta a 1986 znovu za člena exekutívy. Súčasne od roku 1976 clo 1990 bol členom Interfederálnej komisie FIMS a vykonával funkciu jej tajomníka. Za svoju dlhoročnú úspešnú činnosť vo FIMS bol 1992 vyznamenaný zlatou medailou a zvolený za čestného člena FIMS.

Za člena Vedeckej komisie FIMS bol od roku 1972 až do 1990 opakované nominovaný prof. Máček. Vypracoval pro FIMS dvě "statements" o tréniku a závodění dětí a mládeže. Od 1990 je jej členom doc. Hamar, ktorý nadviazal na tradíciu a 1994 bol presvedčivo s veľkou prevahou zvolený za člena exekutívy FIMS.

Naše telovýchovné lekárstvo teda patrí medzi málo národných spoločností, ktoré mali po celých 68 rokov jestvovania FIMS zastúpenie v jeho riadiacich orgánoch.

Naša činnosť' v medzinárodnej oblasti našla aj mnohé ďalšie ocenenia. Napr. prof. Král sa stal čestným členom viac ako 10 národných spoločností. Prof. Komadel bol menovaný čestným členom spoločností telovýchovného lekárstva Rakúska, Maďarska a NDR, dostal uznanie Športovej akadémie USA za vedeckú a pedagogickú činnosť' za rok 1985. Prof. Máček dostal medailu Spoločností respiračných chorôb NSR 1981, medailu Spoločností telovýchovného lekárstva NSR 1984, so spoluautormi, najmä prof. Rutenfranzom dostal cenu Max Planckovej spoločností 1986, bol menovaný čestným členom American Pediatrie Group of Work Physiology 1988. Prof. Kučera byl zván na přednášky do Akademia mediezna v Lodži na výuku klinické propedeutiky v letech 1982 - 1988, na přednášky v postgraduálním kurzu ve Finsku 1987, v NDR 1986, 1987, v Institutu pediatrie v Drážďanech a v Lipsku vedl semináře o sportovní traumatologii. O evidenci sportovních úrazů přednášel na Kubě 1983, od r. 1994 je konsultantem firmy Luitpold Farma a firmy Schems Mnichov. Prof. Placheta je nositelem zlaté medaile Ch. W. Hufelanda. Doc. Hamar dostal roku 1994 ako prvý cudzinec rakúsku Cenu Ludwiga Prokopa, keď predtým na Európskom kongrese telovýchovného lekárstva 1991 v Barcelone bol jeho príspevok vyhodnotený ako naj lepší. Významným ocenením bolo prizvanie prof. Máčka a prof. Komadcla za spoluautorov celosvetovej príručky telovýchovného lekárstva FIMS a MOV 1976 a 1988 ako I. dielu Encyclopaedia of Sports Medicine nazvaného The Olympic Book of Sports Medicine. Podobné pôsobenie prof. Komadela a prof. Plachetu v redakčných radách medzinárodných časopisov telovýchovného lekárstva vychádzajúcich v Ríme, Londýne, New Yorku a pozývanie našich odborníkov, najmä Krála, Máčka, Komadela, Kuče­ry, Plachetu, Horáka, Stejskala, Hamara, Kryla a ďalších na medzinárodné kongresy a kurzy telovýchovného lekárstva je prejavom medzinárodného uznania nielen ich osobné, ale i celého nášho telovýchovného lekárstva.

    Prejavom osobitne úzkej spolupráce a dobrého vzťahu bolo menovanie zahraničných odborníkov čestnými členmi Československej spoločností telovýchovného lekárstva. Takto boli postupné menovaní: prof. Astrand zo Švédska, prof. Prokop z Rakúska, prof. Hollmann a prof. Rutenfranz z NSR, prof. Strauzenberg a prof. Tittel z NDR, prof. Knuttgen z USA, prof. Letunov a prof. Mironova z Ruska, prof. Frenkl z Maďarska, prof. Slančev z Bulharska, prof. Dal Monte z Talianska.

Česká společnost tělovýchovného lékařství

   Protože v českých zemích do roku 1968 existovala pouze jedna společnost TVL a to Československá, je velmi obtížné, ba nemožné, rozdělovat její aktivitu. Po roce 1968 se stává Česká společnost TVL pokračovatelkou bývalé Československé společnosti se stejnou náplní činnosti. V Československé společnosti TVL, která vznikla vlastně nově, se pak řešila na federální úrovni mezinárodní prezentace našeho tělovýchovného lékařství.

   Společnost vyvíjela od počátku vysokou aktivitu, každý měsíc pořádala pracovní schůze s předem ozná­meným tématem, které byly hojně navštíveny. Průměrná účast se pohybovala okolo 70 osob. Každoročně byl orga­nizován dvou až třídenní sjezd Společnosti. Byla orga­nizována systematická příprava účastníků mezinárodních kongresů FIMS. kdy všichni aktivní účastníci, kteří byli vysílání většinou na náklady ČSTV, ministerstva zdra­votnictví a školství, přednášeli své připravené účastnické referáty. Např. na XIII. kongres FIMS do Vídně bylo vyslá­no 16 účastníků, podobně i do Hanoveru.

   Společnost pořádala pravidelně sjezdy, tělovýchovně lékařské dny a pracovní schůze, z nichž vybíráme jen významnější, s větší účastí.

1956  III. sjezd v Bratislavě, téma: Známky trénovanosti. 1958   IV. sjezd v Praze spolu s konferenci ČSTV na téma: Úrazová zábrana a hygiena TV.

1958   Symposium o léčebné tělesné výchově, pořádané Katedrou TVL v Brně. Tehdy byl ještě obor reha­bilitace a tělovýchovné lékařství společný, později byl, jak se po letech ukázalo, ke škodě obou těchto oborů rozdělen na dva.

1959   IV. sjezd ČSSTL v Praze na téma Úrazová zábrana a hygiena v TV, pořádaný společně s Zdra­votnickou radou ČSTV.

1960   V. sjezd v Piešťanech na téma Fyziologické, hygie­nické a zdravotní problémy plavání.

1961   Symposium v Hradci Králové o boxu a lékařském sledování, kde byl jeden z nejvyšších počtu účastníků (160).

1962   Symposium při příležitosti stého založení Spolku lékařů českých s tématem: Vliv jednorázového zatížení na organizmus.

1963   I. Evropský kongres FIMS na téma Plíce, dýchání a sport.